Mistry světa v curlingu se stali Švédové. A mezi nimi fenomenální hráč s celkem sedmi tituly a sto dvaceti třemi vyhranými zápasy z celkem sto šedesáti dvou hraných. Skip Niklas Edin je opravdovou stálicí mezi světovými hráči curlingu. Bezmála čtyřicetiletý pravák má kromě mužských titulů i zlato z juniorského mistrovství světa, sedm zlatých z evropských šampionátů i zlato z universiády. Ve finále, které se hrálo až do posledního kamene, Švédové (Edin, Eriksson, Wranå, Sundgren) nakonec těsně porazili Kanaďany (skip Gushue) a po ročním půstu se vracejí na světový trůn. Možná ale o něco víc než finále, se po šampionátu probíral zápas Italů a Skotů, tedy utkání o bronzové medaile. Bruce Mouat, další hvězda světového curlingu (loňský mistr světa), se svým týmem vedl už o tři body a vstupoval do desátého endu. Nezvládl však svůj poslední kámen – nesnadný double runback – a nabídl Italům možnost zahrát si ještě extraend o třetí místo na MS. Citlivě zahraný výsun skotského kamene opravdu zařídil srovnání skóre a navíc se Italům vzápětí podařilo extraend uhrát. Tak dosaženou bronzovou příčkou doslova ukradli Skotům pár olympijských bodů. Světový šampionát mužů, první ze dvou, ze kterých je možno dovézt olympijské body je minulostí. Švýcarský Schaffhausen dělal, co mohl a s vypětím sil šampionát zvládl. Za plusy můžeme považovat solidní počet diváků (na evropské poměry), účast českého týmu (relativně úspěšná), zajímavá setkání světových curlingových celebrit, včetně vedení Světové curlingové federace (inspirativní) a dobrou, profesionálně zvládnutou organizaci celého mistrovství.
«»
↑ nahoru
Na letošním mistrovství světa v curlingu mužů je rozhodnuto o konečném pořadí po dohrání posledních zápasů round robin (každý s každým). Je jasné, kdo bude v soutěži pokračovat. Zítra ráno se utkají Italové s Němci a Skotové s Američany v tak zvané kvalifikační části. Vítězové postoupí do semifinále proti Švédům, respektive Kanaďanům. Čeští muži zaujímají devátou příčku, což se dá hodnotit jako mírný úspěch ve srovnání s papírovými předpoklady. Oproti evropskému šampionátu jsme porazili Nory. Získali jsme navíc výhry nad třemi z pěti zámořských účastníků. Na druhou stranu Češi prohráli pět z šesti posledních utkání, a to jim sebralo naději na lepší umístění, které ještě v polovině turnaje bylo na dohled. Naprostá většina konečných výsledků naznačuje, že šlo o vyrovnané zápasy, hráčské statistiky však české hráče, s výjimkou Marka Černovského, stavějí na horší než konečné dosažené místo, a to včetně celotýmového srovnání (dvanácté místo). Přípravu české reprezentace poznamenalo zranění Lukáše Klípy, který měl několikatýdenní tréninkový výpadek, ale celkově zanechal český tým velmi dobrý dojem a hráči Lukáš Klíma, Marek Černovský, Martin Jurík, Lukáš Klípa a Radek Boháč zaslouží upřímné poděkování za více než důstojné reprezentování českého curlingu na nejvyšší světové úrovni. Schaffhausenský šampionát se viditelně potýká s kvalitou ledu a ani dvojí broušení kamenů nepomohlo zajistit plný technický standard. Ilustrací, možná mírně provokační, bylo „stržení“ ledové plochy kameny tlačenými koštětem kanadskou reprezentací v průběhu tréninku, který předcházel utkání Kanada - Norsko. Při pořádání vrcholných curlingových akcí v Evropě zůstává zřejmým problémem nalezení odpovídajícího místa konání vybaveného technologií schopnou vytvořit bezchybný soutěžní led. Šest družstev ještě bude hrát a dva hrací dny jsou ještě před námi, ale už teď se dá říct, že největším překvapením je postup mladých Němců do play-off MS. Tři z nich jsou ještě v juniorském věku (Kapp, Messenzehl a Scheuerl), a přesto podali zatím velmi zralý výkon a evidentně si důvěru svého svazu zasloužili. Tak kdo bude mistr světa? Mládí nebo zkušenost?
foto: Němci
«»
↑ nahoru
Slavnostní nástup týmů před utkáním tentokrát obsahuje představení hráčů českého národního týmu a dekorování jednotlivých členů družstva originálními dárky. Moderátor nekazí žádné jméno a plná hala aplauduje české hymně. Pozornost většiny diváků je však upřena na dráhu D, kde proběhne lítý souboj mezi Italy a Švýcary. Na céčku jsou Američané s Němci a na áčku je asijské derby. Češi získali výhodu posledního kamene v prvním endu díky excelentnímu výsledku Last Stone Draw. Úvod patří hitům, ale první chybu dělají Norové a Češi dotahují end do dvojky. Highlightem je ale šestka Korejců po skvělém double take-outu skipa Parka. Ve třetím endu se oba týmy potýkají s in-turnovou stranou a dělají drobné či větší chyby. 2:2. Blíží se polovina utkání a jen Asiaté mají skoro rozhodnuto, ostatní je vyrovnané nebo těsné. Pátý end hrají Norové ve třech (jeden z Ramsfjellů se při pádu na led zranil) a tvrdě na to doplácejí inkasovanou čtyřkou „do šatny“, mimochodem Bendikův pád byl jeden z několika, které jsem zde viděl a je to potvrzení toho, že na některých místech je led omrzlý a s jinovatkou. Norové nuceně střídají a s Naessem na dvojce snižují na rozdíl dvou bodů, ale vzápětí jsme znovu o čtyři nahoře. Na céčku rozsekal Shuster slabě hrající Němce 10:2 po osmi endech. Jediné vyrovnané utkání je to, kvůli kterému sem dnes většina diváků přišla, o chlup lépe jsou na tom Švýcaři a světe div se, Japonci po osmi endech prohrávají už jen o bod, ale dochází jim čas. Norům se daří srovnat stav a tak do desátého endu jdeme s výhodou, stejně jsou na tom Švýcaři ve svém zápase. Lukáš svůj výsun na dvojku hraje přesně a Češi vítězí, získávají tím čtvrtou výhru. Asijské derby jde do extraendu!! A na déčku získává Ital poslední end bez výhody a vítězí.
«»
↑ nahoru
Zhruba třicet sedm tisíc lidí žije v hlavním městě kantonu Schaffhausen Schaffhausenu. Toto historické město, které již před tisícem let mělo své vlastní mince, leží na řece Rýnu jen několik kilometrů od německých hranic. Počasí je v těchto dnech proměnlivé – déšť, vítr, slunce, není snadné se správně obléknout. Ranní čtveřice zápasů je ve své polovině. Kanada školí Nory z produktivity herních postupů, Ital usiluje o povinnou výhru proti Novému Zélandu a Holanďan se snaží překvapit Skoty. Já sedím za dráhou, na které hraje Švédsko proti USA. Švédové zatím těží z toho, že Američané mají trochu smůlu, o kousky jim některé kameny nevycházejí, ale také nečtou dobře led a dělají chyby v metení. Američan Hamilton s ikonickým zeleným hadrem v zadní kapse kalhot hraje jedničku a ostříhaný Plys je na trojce. Švédové jsou ve standardní sestavě. V důležitém osmém endu svitla Johnu Shusterovi šance na dvojku. Niklas musí hodit poměrně plochý double, aby se jí ubránil. Jeden americký kámen letí ven, ale ten druhý zůstává ve hře a jen se posunuje na kraj kruhů. Hit and stay a po osmi endech vede USA nad Švédskem 4:3. Úroveň kvality zápasu pomalu narůstá. Po několika skvělých shotech jdou do vedení seveřané a poslední end rozehrává Sundgren přesným guardem na centre line. Švédové spěchají, nemají příliš mnoho času k dispozici, přesto jsou jejich kameny přesné. Před posledními dvěma kameny si berou time-out. Mezitím Italové a Kanaďané vítězí, Skoti jsou blízko a Shuster hraje kámen na výhru. Mouat to zvládá a Gosgens už nemá co hrát. Američané již potřetí na tomto turnaji netrefují poslední kámen zápasu a přenechávají výhru Švédům.
foto: hala po dohrání zápasů
«»
↑ nahoru
Dopolední prohru našich se Skotskem jsem neviděl. Byl jsem na mítinku World Curling, kde se mimo jiné řešilo, jak hodnotit úspěšnost šampionátů. Jedním ze zmíněných důležitých hledisek bylo množství diváků, kteří si koupí lístek. Po této stránce je Schaffhausen úspěšným místem konání - samozřejmě na evropské poměry. Probírali jsme rovněž některá curlingová pravidla a v té souvislosti se objevilo několik zajímavých nápadů ohledně wheelchair. Ukázalo se například, že i v soutěžích vozíčkářů je pravidlo o hog line často diskutované a je třeba tuto problematiku řešit, ale také rozdílná délka delivery stick, pokud se používá jako nástroj k ukazování, vzbuzuje určité vášně. Od čtrnácti hodin je v IWC aréně na programu další kolo zápasů, kterého se však český tým neúčastní. Aktuálně proti sobě stojí na krajní dráze Amerika a Japonsko, vedle Norsko a Korea, Itálie a Nizozemí a u stěny hraje Německo a Nový Zéland. Odpočívající Češi se ve výsledkové tabulce momentálně dělí s Norskem o osmé a deváté místo a před sebou mají ještě čtyři soupeře. Němci vyhrávají po šesti endech 9:2, Ital vede po osmi endech o tři s výhodou do devátého endu a Holanďan podává ruku. Asijské týmy se drží a hrají vyrovnané mače, především Japonci se s Američany bijí o každý centimetr. Nepřesný guard Johna Shustera pomáhá Japoncům ke třetí výhře, naopak Korejci nedokážou vyhrát extraend bez výhody a spolu s Novozélanďany nadále zůstávají bez výhry.
V sedm večer startuje veledůležitý duel – Česko versus Švýcarsko. Kulisu na ostatních drahách dělají nejlepší týmy světa: Kanada (Gushue), Skotsko (Mouat) a Švédsko (Edin), každý se svým soupeřem. První end na naší dráze vyhrál Švýcar s výhodou a druhý vyhrál Švýcar bez výhody, oba endy jedničkou. Hala je skoro zaplněná, hrají totiž i Němci a jejich fanoušci to sem mají pár minut cesty. V dopoledním zápase nastoupil Radek Boháč místo Marka Černovského, ale teď už je na ledě opět základní sestava: Lukáš Klíma (skip), zmíněný Marek Černovský, Martin Jurík a první kameny hází Lukáš Klípa. Švýcaři mají na jedničce Pabla Lachata-Couchepina, pak Svena Michela, Yanicka Schwallera (skip) a Benoita Schwarze-Van Berkela. Kreativně pojatý čtvrtý end končí švýcarskou dvojkou a pátý end začínají Češi dvojicí corner guardů. Hraje se však jenom na středu. „Oblíbená“ krajní dráha občas lehce zakouzlí a nedá se ni úplně spolehnout, Corner guardy zůstávají smutné a nevyužité a do hry se dostanou případně jen pro účely angle raise. Na druhý pokus se Lukášovi daří kámen trefit a po půlce jsme o dva dole bez výhody. Zápasy na stanovištích vedle mě komentují mimo jiné hvězdy jako Carmen Schaffer, Daniel Herberg nebo Kevin Martin, se statistikou pomáhá bývalá mistryně světa Esther Neuenschwander. Po technické pauze hrané draw (13,76 sec. na tee-line) přináší Švýcarům další dvojku. Tak zvaný single sweeping je jasnou švýcarskou doménou, Třiadvacetiletý Pablo mete všechno a zřetelně to zvládá. Úspěšné draw proti trojce v sedmém endu drží náš tým ještě v naději na výhru, jednička Švýcarů v osmém vrací rozdíl ve skóre na stejnou úroveň, tedy mínus čtyři. V devátém dáváme jedničku, ale je zřejmé, že tohle už nevyhrajeme. Češi sportovně uznávají lepší výkon soupeře, gratulují a Radek Boháč se pomalu chystá na tradiční večerní trénink před zítřejšími zápasy (Norsko a Holandsko).
Vyhrává Švéd, vyhraje i Kanaďan a Skot. Foto je z time-outu v osmém endu.
«»
↑ nahoru
Po náročném dni plném mítinků, kdy jsem minul obě denní rundy - v té první Češi relativně snadno porazili Korejce a završili tím asijský double - a teprve na večerní program jsem se dostal do IWC arény. A hned se dějí věci. Zápas na déčku je v půlce druhého endu přerušen a dobrých patnáct minut se nehraje. Korea vede po prvním endu nad švýcarským favoritem 3 : 0 a Sven Michel láme koště. Nikoli vzteky, ale jako důsledek usilovného metení. Dochází k úpravě ledu a výměně koštěte. Mezitím Češi tlačí na Němce a po blanku v prvním endu odmazává Muskatewitz tři bodující kameny, ale ten čtvrtý je po měření lepší. 1 : 0 po dvou endech. Když Češi donutí Němce k jedničce v dalším endu, zavlaje naproti na tribuně česká vlajka, společně s ní mávají otec a manželka Lukáše Klímy. Na áčku vede Kanada nad Amerikou čtyři jedna a postupně jde za brzkým vítězstvím. Oba asijské týmy ve svých zápasech vedou a usilují o první, respektive druhou výhru. Češi bojují v osmém endu o dvojku a vyrovnání stavu, ale ve hře je i trojka v případě dobrého hit and rollu. Lukáš hraje výtečný kámen a německý skip bude hrát pod tlakem draw za centre guard. Muskatewitz roli zvládá, ale šance zůstává. Guard je však v cestě a po osmi endech ztrácíme tři body. Japonec vyhraje, ale Korejec spíše nikoli, protože Lachat-Couchepin mete všechno na stopadesát procent a Schwarz – Van Berkel ho bezchybně naviguje. Češi prohrávají s Německem 4 : 6, když klíčové byly čtyři jedničky v řadě uhrané soupeřem od pátého do osmého endu. Zítra bojujeme dál.
foto: poslední end
«»
↑ nahoru
Česká republika hraje proti Japonsku. Po dvou endech je stav dva dva a zdá se, že to bude hezký curling a současně nesmlouvavý boj. Japonci uhráli s výhodou dvojku a my kontrujeme rovněž dvojkou, poté, co jsme procpali náš kámen mezi dva guardy a vysunuli do té doby nejlepší japonský. Ve třetím endu zkomplikoval Martin situaci v kruzích kopnutím do našeho jedoucího kamene. Po diskuzi obou týmů Japonci souhlasili s tím, že kdyby k incidentu nedošlo, japonský kámen by byl vysunut z kruhů a sami jej odstranili ze hry. Velmi vstřícné gesto. Střední hra je taková přetahovaná po jedničkách, většinou „klasickej force“ a více méně se čeká na to, až někdo udělá větší chybu. V sedmém ta příležitost přišla. Po hrubé chybě Japonce Shimizu, který nepřesným hitem odstranil vlastní guard, se nabídla příležitost skórovat čtyřkou. Lukášův angle raise byl však o něco širší, a tak u středu kruhů zůstala japonská jednička. Zápas jde do závěrečné fáze. I na ostatních drahách jsou průběžné výsledky těsné. O něco lépe jsou na tom Noři, Američani a Italové.Krátké draw japonské čtyřky nabídlo českému týmu možnost skórovat dvojkou a přesně zahraným kamenem se to také podařilo. Kratičké rozpaky nad oboustranně neodsouhlaseným výsledkem endu zažehnalo japonské mávnutí rukou. Po osmi endech je srovnáno a v devátém vynucená jednička soupeře značně zvyšuje hodnotu českých akcií. Mezitím Američan Shuster míjí závěrečný runback a nechává výhru šťastným Nizozemcům, Retornaz trefuje double na vítězství Italů a Muskatewitz odevzdává zápas Norům. Češi vítězí po několika velkých chybách Japonců v posledním endu 8 : 6. Druhá výhra je příjemná a motivuje do pokračování v turnaji.
«»
↑ nahoru
Švýcarský Schaffhausen je dějištěm letošního mistrovství světa v curlingu. Do elitní třináctky, která bojuje o co největší příděl olympijských bodů, se vešel i český tým, který je složen ze dvou Lukášů – Klímy a Klípy, Martina Juríka, Marka Černovského a Radka Boháče. Rozlosování je pro český tým zdánlivě tvrdé, protože na začátku potkává vesměs favority, ale zdání klame. Favorité se dají porazit spíše na začátku round robin, a konec konců, kdo je vlastně velký favorit, kdo menší a kdo je outsider? Na téhle úrovni jsou to velmi jemné rozdíly. Hlavní icemaker Mike Reid po včerejším programu nabrousil kameny, čímž se snaží vyrovnat s drobnými, ale viditelnými technickými nedostatky kvality ledové plochy, které jsou důsledkem tak tak dostatečné chladící technologie a také zvýšené vlhkosti způsobené velkou návštěvou v ochozech. Ta se však ještě na samém konci turnaje o pár stovek navýší.
IWC aréna s momentální kapacitou cca 1200 sedících diváků je dnes odpoledne zcela zaplněna. Důvod je zřejmý. Na dráze D hraje švýcarský tým proti Holandsku. Obě země mají zatím po jedné výhře a dvou prohrách. Zpočátku velmi vyrovnaný duel ovlivněný jednou nečistotou na ledě, která pomohla Nizozemcům k trojce, se v závěru mění ve švýcarskou dominanci. Skoti drtí Novozélanďany, Norové trochu přehrávají Švédy a to nejzajímavější je na béčku – Kanada versus Itálie. Úžasný Edinův feather double-hit posílá severský duel do extraendu, výhoda Ramsfjell. Gushue urputně usiluje alespoň o extraend, byť chvíli dokonce stojí na výhru, ale závěrečné úspěšné draw, po předcházejícím double Retornaze znamená jenom vyrovnaný stav. Dva extraendy se blíží k rozuzlení. Ital stojí lépe a měl by Kanaďana porazit, Norové a Švédi to mají zamotané až natolik, že z toho těží Edinův tým a bez výhody vítězí. Joel Retornaz potřebuje draw do pěti stop. Kámen je na stopkách 14,34 a draw končí těsně za tee-line. Cenná výhra pro Itálii.
foto: Schaffhausen - staré město
«»
↑ nahoru
Čtyřicet dva výher v řadě, uhraných na čtyřech světových šampionátech za sebou, to už je slušná série. Není tedy divu, že když se podařilo kanadskému týmu žen (Homan) porazit švýcarskou reprezentaci (Tirinzoni), byla to událost. Nakonec došlo i k repríze tohoto duelu, a to ve finále mistrovství světa. A znovu byl úspěšnější zámořský tým (Homan, Miskew, Fleury, Wilkes). Zaslouženě si odváží domů zlaté medaile – i když na nich tentokrát bylo napsáno „Mens championship 2024“. V žádném případě to však nesnižuje kvalitu a vynikající úroveň hry čtveřice Paetz, Tirinzoni, Witschonke a Howald. Tlak, který na nich ležel po čtyřech titulech od roku 2019, byl mimořádný. Mistrovský turnaj je extrémně náročným podnikem s nejméně dvanácti zápasy v jediné společné základní skupině, odehranými v šesti dnech. Takovouhle porci zvládnout, vyžaduje velmi dobře připravené sportovkyně, a to po fyzické i psychické stránce. Šampionát, tentokrát umístěný do kanadského města Sydney (aréna Centre 200) měl všechny potřebné atributy, včetně dobrého ledu a výtečné sportovní atmosféry. Chyběly Češky, kterým dvě výhry na mistrovství Evropy na účast při vrcholu sezóny nestačily. Mírným překvapením pro ty, kteří méně sledují ženský curling, byla nadstavbová účast Dánek a naopak neúčast Skotek. Kromě výše zmíněných týmů, umístěných v horní šestce, zvládly MS i Korejky, Švédky a Italky. První olympijské body jsou rozdány, pro ženy letošní sezóna vlastně končí a mohou si užívat zaslouženého volna, tedy kromě těch, které hrají ještě na jaře v Torontu a v Dumphries.
foto: vítězné Kanaďanky
«»
↑ nahoru
Mistrovství České republiky v curlingu je ve své nadstavbové části nepochybně vrcholem sezóny pro týmy, kterým se buď podařilo do závěrečných kol proniknout, nebo se do nich kvalifikovaly díky loňskému mistrovskému titulu. Play-off MČR je důležité a významné nejen pro účastníky, ale i pro fanoušky, ostatní curlery, rodinné příslušníky, sportovní média a příznivce zimních sportů. Letos se do turnaje dostaly pestré čtveřice. V ženách mnohonásobné šampionky ze Sokola Liboc – tým Anny Kubeškové, dále ostřílené matadorky ze Savony H, zkušené a z dřívějších reprezentačních zkušeností profitující hráčky Savony M a mladé a neokoukané Ledolamky. V mužích se k aktuální reprezentaci vedené Lukášem Klímou (Zbraslav) přidali mladí střelci z Dionu Alpha se skipem Vítem Chabičovským, letos v dobré formě hrající Dion Young Boys a trochu překvapivě i Trutnov 1.
Základní část rozhodla o tom, že přímo do finále postoupily v ženách Sokol Liboc a v mužích Zbraslav. Semifinálové duely poslaly do finálových bojů ženy ze Savony H a muže z Dionu Alpha. Obě kategorie dospěly za stavu 1 : 1 na utkání do třetích zápasů, kdy se přímo rozhodovalo o vítězích. Muži to zvládli o něco dříve (9 : 3 po osmi endech) a titul zůstává v držení zbraslavských hráčů (Klíma, Černovský, Jurík, Boháč, Klípa). Ženy hrály rozhodující utkání až do úplného závěru, kdy úspěšným hitem zajistila Sokolu Liboc již devátý titul v řadě kapitánka Anna Kubešková (dále Zelingrová, Baudyšová, Müllernová, Špundová, Pařízková).
Po sportovní stránce je možné označit republikový šampionát za vydařený. K vidění byly napínavé zápasy, přesně hrané kameny, složité herní situace, těsná měření i emoce. Týmy ukázaly, že curling hrát umějí. Celkově je jistě několik témat a námětů, které by si zasloužily diskuzi. Například nepřítomnost národního trenéra, nedobrá kvalita ledové plochy ve spojení s kameny, takřka k nule snížený zájem médií možná plynoucí z platonicky pojatého marketingu, nebo celkový technický stav roztylské haly. Český svaz curlingu si je však těchto okolností vědom a v brzké době nalezne řešení.
Sláva vítězům, čest poraženým. Hodně štěstí všem, kdo mají rádi curling.
«»
↑ nahoru
Právě skončil curlingem nabitý týden. Dvě významné akce si zasloužily plnou pozornost a opravdu to stálo za to.
Ta s menším dopadem, ale přitom o něco hůře dostupná se odehrála ve Finsku, kde jinde než v Lohje. Mistrovství světa juniorů a juniorek, na kterém již tradičně chyběly české reprezentační týmy, se vešlo do osmi dnů od 17. do 24. února. Desítka reprezentací v každé z kategorií svedla boje nejen o medaile, ale i o právo neúčastnit se mistrovství světa B. Jistotu účasti v elitě získala zatím pouze šestice účastníků, a to do okamžiku, kdy Itálie potvrdí hostitelství MS 2025. V mužích mají medaile Norové – zlato a za nimi jsou Italové a Dánové. V ženách uspěly nejlépe Švýcarky, další příčky patří Japonkám a Norkám. Kvalita juniorského curlingu se viditelně zvedá a je jen škoda, že vyvrcholení sezóny mladých hráčů a hráček uvízlo v zasněžených hvozdech sportovního centra nedaleko finského městečka Lohje a nenachází organizátora v některém z větších měst kteréhokoli světadílu.
Sledovanější, a díky zvláštnímu kanálu YouTube také dostupnější, bylo Mistrovství Kanady žen 2024, tzv. Scotties. Calgary bylo důstojným hostitelem a divácká kulisa nejen značná, ale i kvalifikovaná. Hlavními favority byly tentokrát tři týmy (Einarson, Homen a Jones). Formát dvou skupin po devíti týmech vyslal do play-off šestici, kdy k uvedeným družstvům se přidaly týmy Cameron, Lawes a Sturmay. Už Round Robin přinesl zajímavé a velmi atraktivní zápasy a také několik poučných momentů, například v podobě předčasného uklizení kamenů v utkání Jones vs. Grandy a následné debaty o počtu dosažených bodů. V pozadí šampionátu celou dobu šuměly dvě kauzy, či příběhy. Jeden příběh sice veřejně prezentovaný, ale ukrývající pointu – Briane Harris (lead v týmu Einarson), vůbec nenastoupila do turnaje s tím, že k tomu nebyla oprávněna! Avšak oficiální důvod nebyl sdělen a po sítích kolovaly a doteď putují nejrůznější dohady. Druhým highlightem bylo oznámení curlingové megastar Jennifer Jones, že toto je její poslední sezóna v tradičním curlingu. Výsledkově bylo překvapením, když tým Einarson prohrál v nadstavbě dva zápasy za sebou a do boje o medaile pustil tým Sturmay. V souboji „lehčích vah“, debutantek, byla nakonec lepší čtveřice z Manitoby (skip Kate Cameron), která však v následujícím duelu podlehla týmu Jones ze stejné provincie a odváží si z Calgary výtečné a jistě nečekané třetí místo. Finálové vítězství a tím i právo reprezentovat Kanadu na brzkém MS žen se po boji stalo kořistí šťastnějších žen z Ontaria, týmu Homan. Bojovalo se celých deset endů, k vidění byly přesné runbacky i dokonalé double take-outy a k tomu neobvyklý backspin, který pomohl Manitobě ke srovnání stavu po devíti endech. Spousta inspirace a studijního materiálu, které poskytl kanadský curling zbytku světa prostřednictvím volně přístupných videí má obrovskou hodnotu a Kanadě za to patří velký dík.
foto: kandské šampionky, tým Ontario, Rachel Homan, Tracy Fleury, Emma Miskew, Sarah Wilkes
«»
↑ nahoru
Dnes dopoledne skončilo Mistrovství České republiky 2023/2024 v curlingu smíšených dvojic. Tak zvané Mixed Doubles jsou olympijskou disciplínou, ve které si výsledkově dlouhodobě vedeme spíše nadprůměrně ve srovnání s ostatními kategoriemi. A navíc se podařilo českým reprezentantům Zuzaně a Tomáši Paulovým přivézt z posledních olympijských her šesté místo s doprovodným efektem dosažení zvýšené popularity curlingu mezi diváky zajímajícími se o sport. S ohledem na to, že se na mistrovství světa smíšených dvojic, které se hraje v dubnu letošního roku, bude již bojovat o olympijské body, šlo o hodně. Letos poprvé bylo v nadstavbové soutěži osm dvojic, což znamenalo zvýšenou zátěž pro všechny zúčastněné. Vítězná dvojice odehrála během necelých pěti dnů jedenáct zápasů, a to osm vítězně. Byly to evidentně zkušenosti a výkonová zralost, které nakonec rozhodly o tom, že po dvou letech dominance juniorské dvojice Zelingrová/Chabičovský se na pozici mistrů republiky vrací tandem Paulová/Paul. Tři plánované termíny pro zápasy hrané systémem „best of three“ nebyly zapotřebí. Po relativně jednoznačném prvním finálovém utkání (pondělí večer) měli pevnější nervy v závěru druhého, velmi vyrovnaného duelu Zuzana a Tomáš. Poslední draw Julie Zelingrové, které ještě mohlo poslat rivaly do třetího zápasu bylo o něco delší, než v kruzích umístěný kámen soupeře. Týmu ledařů, pod vedením Jakuba Hanáka, se díky provedeným technickým zásahům podařilo upravit ledovou plochu a kameny do stavu, který měl soutěžní parametry. Pro český curling je dobrým signálem, že se do závěrečných bojů kvalifikovaly čtyři dvojice, které věkově spadají do juniorské kategorie. A obsadily druhé, čtvrté, páté a šesté místo. Tak hodně štěstí na MS.
«»
↑ nahoru
Sobota byla z pohledu časového rozvrhu stejná jako pátek, jen soupeřky byly jiné. První v pořadí korejský tým Kim, který se pyšní stříbrnou olympijskou medailí. Druhé a současně poslední protihráčky ve skupině byly ze Švédska, tým skipovaný Isabelou Wranou. Oba duely si byly v něčem podobné. Odehrály jsme solidně úvody zápasů a donutily jsme soupeřky k několika chybám, ale nedokázali jsme si vytvořit náskok a v podstatě ani výraznější tlak. Měli jsme sice šance na dvojky i trojky, ale znamenalo by to úspěšně zahrát těžké kameny, což se nezdařilo a hlavně protihráčky v těch okamžicích dokázaly zahrát mimořádné kameny a přetlačit vývoj na svou stranu. Korejky nás porazily 6 : 4 a v následujícím utkání šlo přímo o postup. V případě výhry nad Wranou bychom šli do play-off, protože naše DSC patřilo k těm nejlepším. Švédky nás nakonec porazily, ale zápas byl vyrovnaný, obsahoval složité herní situace a byl divácky velmi atraktivní. Do play-off jsme tedy nepostoupili a balíme kufry zpět domů. Večerní čtvrtfinále přineslo překvapivou prohru favoritek – týmu Tirinzoni, které padly s dalšími Švýcarkami (Schwaller). Seminále jsou obsazena výhradně týmy z Koreje a Švýcarska a hrají se zítra od devíti hodin. To už budeme na cestě domů.
foto: proti Korejkám
«»
↑ nahoru
Český ženský národní tým zahajuje novou éru. Na scénu nastupují, po vzoru Švédek a Kanaďanek, hráčky - maminky a nezřídka kdy si sebou na turnaje a šampionáty vozí své ratolesti. Tentokrát nemohla jet maminka Anna, tak za ní na pozici skipky zaskočila maminka Bětka. Její dcera Klaudie spolu s au pair Honzou doplňují letošní výpravu do Bernu. Páteční program obsahoval dva duely. První proti německému celku Messenzehl a druhým soupeřem byl švýcarský tým Blackham. Před zápasy je zde v Bernu několikaminutový trénink, který je omezen na čtyři kameny pro každou hráčku – dva tam a dva zpátky, a je zakončen jedním „last stone draw“ hraným s vybranou rotací. Pro druhého trénujícího to musí být ta opačná, než hrál první tým v pořadí. Obě utkání skončila naší výhrou, při čemž to druhé bylo vývojem složitější a museli jsme v posledním endu, bez výhody, rozehrát situaci tak, abychom udrželi nejméně jeden náš kámen v dobré pozici. Švýcarka Hoffman, která hrála poslední kameny, musela hrát těžký tap back, aby udržela vlastní tým ve hře, ale nebyla úspěšná. Máme tedy zatím dvě výhry a jednu prohru. Zítra nás čekají ještě dva mače – Kim (Korea) a Wrana (Švédsko).
foto: před klubem i s malou Klaudií
«»
↑ nahoru
Už ani nevím pokolikáté jsem v bernské curlingové hale. Cesta sem z Prahy trvá necelých osm hodin autem. Obvykle na konci ledna se tu pořádá dámský curlingový turnaj nejvyšší úrovně. Mezi vítězky minulých ročníků se zapsala velká jména, jako například skipky Colleen Jones, Jennifer Jones, Sylvana Tirinzoni, Alina Patz, Kelly Scott a řada dalších se svými týmy. Po příjezdu nás u dveří vítá usměvavý icemaker Stefan Roetlisberger, zkušený harcovník, který se svým asistentem bezpečně zvládá všechny případné záludnosti na osmi drahách, které se za okamžik zaplní hráčkami devíti zemí. Celý program začíná předturnajovým tréninkem, na kterém zjišťujeme, že všechno báječně funguje. Led je čistý, jezdí rychle a pravidelně točí. Týmy spolu s trenéry - a je tu několik evropských trenérských legend (A. Schwaller, S. Gran, S. Stock, N. Murdoch, a další) si ověřují vlastnosti ledu a kamenů. První zápasy začínají večer v šest. Naším prvním soupeřem je švýcarský tým Jaggi. Známe se již mnoho let. Tým prošel řadou změn a pro letošek spojil své síly se zkušenou Irene Schori. Do posledního endu jdeme o jedna dole bez výhody a poslední draw za hodně otevřený corner guard na extraend nestačí. Výsledek 2 : 4 a zítra dva zápasy na krku. Těšíme se, vždyť proto jsme sem jeli, abychom hráli proti nejlepším evropským a asijským týmům.
Foto: připravených osm drah, srovnané kameny a nachystané hacky
«»
↑ nahoru
Vítězi Mistrovství světa juniorů – B v curlingu se stali Kanaďané. Nejlépe si rozvrhli mentální i fyzické síly a dominovali. Zejména v play-off se prezentovali jako kvalitní tým bez viditelných slabin. Dobří metaři, spolehliví hráči, soustředěný a důvěryhodný skip, přehledné vedení hry a vyvážený risk management – to byly hlavní devizy tohoto týmu z kanadské Alberty. Za těžké soupeře jim byl ve finále tým USA. Na bronz dosáhli Dánové. Čtvrté místo patří Novozélanďanům. Námi neoblíbený tým Švédů podlehl ve čtvrtfinále právě Kanadě a byl to duel, který patřil k tomu nejlepšímu, co bylo v Kisakallio k vidění. Je třeba pochválit organizátory, byl to zcela bezproblémový event, výtečně zvládnutý po všech stránkách. Dvojice icemakerů, z nichž tím hlavním byl Mark Callan, fungovala dokonale a led byl báječný. Na konstantní rychlost, čitelný swing, late finish a funkčnost ledu po celé šíři dráhy budeme patrně dlouho se slzou v oku vzpomínat. Pro české juniorky i juniory začíná za dva týdny, tedy novým rokem období přípravy na další béčkový šampionát a snad se jim všem podaří zúročit zkušenosti načerpané letos ve finské Lohje.
Kanada: Tao, Neuert, Morin, Naugler
«»
↑ nahoru
Nedělní dopoledne trávíme na ledě na jedné dráze s Korejci. Asijský tým, ve kterém nechybí ani obligátní Kim či Lee, se zatím prezentoval velmi dobře, porazil Maďary a kromě Švédů (4:5) i všechny ostatní týmy a zatím stál na postup. My jsme potřebovali hodit skvělé LSD, ale to se nezdařilo. Korejci však byli nakonec ještě horší, a tak jsme měli výhodu do prvního endu. Po LSD jsme tušili, že ani vítězství nás pravděpodobně na postupové příčky neposune. Aby, byť jen teoreticky, nějaká naděje existovala, potřebovali jsme určitě výhru. Bylo to utkání, ve kterém ani jeden z týmů neskóroval víc než jedničkou, ale my jsme to zvládli celkem pětkrát, a to stačilo. Odpoledne jsme se byli podívat na vývoj zápasů v jiných skupinách, ale žádné pomoci od nikoho dalšího jsme se nedočkali. Večer, s Ondrou na skipovi a s Jakubem na jedničce jsme rozdrtili Rumuny, ale výsledky na ostatních drahách nebyly příznivé. Končíme čtvrtí ve skupině, což je pro nás velké zklamání. Umístění určitě neodpovídá kvalitě týmu, a to ani v porovnání s družstvy z ostatních skupin. Prakticky ve všech dostupných statistikách jsme na tom velice dobře. Až na DSC. To rozhodlo. Z naší skupiny postupují Švédové a Maďaři. Z ostatních Japonsko, Kanada, Nový Zéland, Dánsko, USA a Ukrajina. Korejci nakonec minuli čtvrtfinále na DSC o 31 milimetrů. Můžeme jenom do nekonečna rozebírat závěr zápasu proti Švédům, kdy nám o vlas – a to možná doslova - uteklo vítězství, které by nás nakonec bývalo vyneslo na první místo ve skupině. Kluci se v turnaji rvali do poslední chvíle a zaslouží si uznání za víc než důstojnou reprezentaci. Vít Chabičovský, Ondřej Bodlák, Kryštof Žďárský, David Škácha a Jakub Matějíček odvedli dobrou práci, ukázali kvalitu a mají dál na čem stavět. Dík za pomoc patří Wadu Scoffinovi, Ondřeji Bodlákovi staršímu a všem, kteří tým podpořili.
Fotky v galerii jsou jen nevýrazným mixem toho, co jsem občas, jen tak v rychlosti a nesoustředěně vyfotil. Highlightem je potvrzení schopnosti Jakuba hodit výborné LSD, druhé nejlepší na šampionátu vůbec.
«»
↑ nahoru
Krušné ráno, když se na budíku objeví 5,53 a místo toho, abych zmáčkl tlačítko „odložit“ a spal další nejméně hodinu, musím vstát, dát si sprchu a začít komunikovat s týmem. David ještě potřebuje pár hodin na to, aby jeho rameno bylo úplně v pořádku, tak si Jakub zahraje další zápas, proti Španělsku. Krajní dráha, na které na nás čtveřice v žlutočervených dresech čeká, vykazuje drobné rozdíly v točivosti, ale dá se to přečíst. Získáváme výhodu posledního kamene a jdeme do toho. Rychle se ujímáme vedení 4 : 0 a držíme hru pod kontrolou. Konec je po šesti endech, za stavu 7 : 1. Odpoledním soupeřem je Austrálie. Moc o protinožcích nevíme, ale tady, v průběhu turnaje, jsme zahlédli pár jejich kamenů a odhadujeme, že nepatří mezi favority na postup. Ve druhém endu se nám daří z komplikovanější situace vyklouznout double take-outem na čtyřku, a sice trochu kostrbatě, ale nezastavitelně směřujeme k výhře. Australané definitivně uznávají naši dominanci na konci šestého endu a hned po zápase si doplňují své portfolio fotografií soupeřů o český tým. My si děláme rychlé výpočty a vychází nám z toho, že cesta dál vede přes zítřejší výhru nad Koreou a zlepšené DSC. Pokračování je hned ráno od devíti hodin místního času.
foto: LSD proti Austrálii
«»
↑ nahoru
Pátek nadělil českým mužům jediného soupeře, a to jedenáctileté Slovince s dvanáctiletým skipem. Ti přijeli do Lohje evidentně na zkušenou a stanovili si tak cíle přiměřené své výkonnosti. To jsme se dozvěděli z rozhovoru s trenérem slovinského týmu, jak jinak než otcem jednoho z hráčů. My jsme využili dnešní méně plný program k delšímu spánku a klidné rozvolněné snídani. Meeting jsme si dali tentokrát v hlavní budově a rozprava se točila hlavně kolem optimalizace předzápasového tréninku. Do utkání nastoupil na jedničce Jakub Matějíček. Zápas skončil po šesti endech výhrou 19 : 1, ale důležitější než výsledek byla nakonec využitá možnost tréninku váhy a odhadů rychlostí spolu s dalšími herními prvky. Zítra nás čeká náročnější program, ráno Španělsko a po něm v odpoledních hodinách Australané. Foto je ze začátku zápasu proti Slovincům.
«»
↑ nahoru
Finské sportovní centrum Kisakallio nedaleko městečka Lohja je hostitelem letošního Mistrovství světa juniorů B. Nic překvapivého. Lohja se svými pětačtyřiceti tisíci obyvateli je tradičně aktivní komunitou v oblasti kultury a sportu, a curling zde má své rezervované místo. Asi hodinu autobusem trvá cesta z Helsinek do sněhem pokrytého areálu vybaveného nejrůznějšími sportovišti, ubytovacími kapacitami a společenským centrem. Řadu let je tento sportovní komplex organizátorem kvalifikačních curlingových eventů především těch juniorských, ale i třeba kvalifikace na světové šampionáty dospělých nebo samotného mistrovství světa juniorů. České ženy již svůj turnaj odehrály a odjely zpět domů. Třetí místo ve skupině nechává Češky bez účasti na mistrovství světa i pro příští rok. Muži přiletěli do místa konání ve středu a po večerním team meetingu, bez možnosti trénovat na soutěžním ledě (stejně jako ženy) nastoupili úderem čtvrtečního poledne místního času proti Švédům k prvnímu zápasu ve skupině. Utkání, ve kterém získal výhodu posledního kamene v předzápasovém tréninku soupeř ze Skandinávie, bylo až do konce velmi vyrovnané. Nám se nepodařilo přinutit Švédy skórovat v sedmém endu jen jedním bodem, a tím si jít - o jeden bod dole, ale s výhodou posledního kamene do posledního endu - pro celkovou výhru. Závěrečným kamenem osmého endu švédský skip o pár decimetrů posunul náš výborně umístěný kámen a získal jedna. Trajektorie hraného kamene byla sice trochu podezřelá, ale na přímý dotaz Čechů, zda nedošlo k „zapálení“ kamene, odpověděl švédský metař po krátkém zaváhání „No.“. Tak ne, možná to byl flat spot nebo nějaký vlas na ledě.
Ve večerním duelu proti nám stáli Maďaři. Známe se z Prahy a víme, že je to dobrý a ambiciózní tým. Rozhodně je počítáme mezi těžké soupeře. Od začátku jsme byli pod tlakem a přes velkou snahu jsme si nedokázali vytvořit nadějné pozice pro využití výhody posledního kamene. Ztrátu tří bodů se nám v posledním endu nepodařilo smazat, a tak si zapisujeme druhou prohru. Zítra máme volnější program v podobě jediného utkání proti Slovincům. Budeme mít prostor na to, abychom dali dohromady realistický plán pro další zápasy a naplnili ho.
foto je z utkání proti Švédsku
«»
↑ nahoru