Tradiční soupeř z jihu Evropy.

foto: slavnostní nástupy před jednotlivými zápasy jsou na MS v Kanadě vždy impozantní.

Pauza po Skotkách nebyla moc dlouhá. Tak tak stíháme nakoupit Subway, máme krátký mítink a už frčíme na další mač. Italský tým vedený Dianou Gaspari se stal naším osudem na olympijské kvalifikaci, i když ne výhradním. Bilanci s tímto týmem nemáme za poslední období příliš dobrou, a tak nějak se s nimi vždy hraje těžce. Tréninkem jsme získali výhodu posledního kamene a po chybách na obou stranách jsme dali za jedna a radost jsme z toho neměli. Do druhé části jsme šli za stavu 3 : 5 a o pauze jsme si řekli, že musíme zahodit respekt a přidat na šťávě. Uhráli jsme pěknou dvojku, v sedmém za jedna a v osmém zase. Když jsme donutili Italky v devátém do jedničky, vypadalo to dobře. O jedna nahoře s výhodou do desátého nám dávalo vlastně dva životy na výhru. První život jsme ztratili poté, co jsme těsně minuli double a vyrazili pouze jeden italský kámen ze dvou. Extraend byl napínavý, ale nakonec rozhodla naše lepší váha (Bětka), díky níž jsme pokryli nejlepší kámen blízko středu a Italky už neměly moc co házet. Anna už nemusela hrát poslední kámen a bylo hotovo. 11 : 7, po čtyřce v posledním endu. Večerní trénink nás vyčerpal už úplně. Ráno má polovina týmu posunutou snídani a doufám, že všichni budou fit. Snad to Eva (fyzio) zařídí.