Mistry světa v curlingu se stali Švédové. A mezi nimi fenomenální hráč s celkem sedmi tituly a sto dvaceti třemi vyhranými zápasy z celkem sto šedesáti dvou hraných. Skip Niklas Edin je opravdovou stálicí mezi světovými hráči curlingu. Bezmála čtyřicetiletý pravák má kromě mužských titulů i zlato z juniorského mistrovství světa, sedm zlatých z evropských šampionátů i zlato z universiády. Ve finále, které se hrálo až do posledního kamene, Švédové (Edin, Eriksson, Wranå, Sundgren) nakonec těsně porazili Kanaďany (skip Gushue) a po ročním půstu se vracejí na světový trůn. Možná ale o něco víc než finále, se po šampionátu probíral zápas Italů a Skotů, tedy utkání o bronzové medaile. Bruce Mouat, další hvězda světového curlingu (loňský mistr světa), se svým týmem vedl už o tři body a vstupoval do desátého endu. Nezvládl však svůj poslední kámen – nesnadný double runback – a nabídl Italům možnost zahrát si ještě extraend o třetí místo na MS. Citlivě zahraný výsun skotského kamene opravdu zařídil srovnání skóre a navíc se Italům vzápětí podařilo extraend uhrát. Tak dosaženou bronzovou příčkou doslova ukradli Skotům pár olympijských bodů. Světový šampionát mužů, první ze dvou, ze kterých je možno dovézt olympijské body je minulostí. Švýcarský Schaffhausen dělal, co mohl a s vypětím sil šampionát zvládl. Za plusy můžeme považovat solidní počet diváků (na evropské poměry), účast českého týmu (relativně úspěšná), zajímavá setkání světových curlingových celebrit, včetně vedení Světové curlingové federace (inspirativní) a dobrou, profesionálně zvládnutou organizaci celého mistrovství.
«»
↑ nahoru