Sobota byla z pohledu časového rozvrhu stejná jako pátek, jen soupeřky byly jiné. První v pořadí korejský tým Kim, který se pyšní stříbrnou olympijskou medailí. Druhé a současně poslední protihráčky ve skupině byly ze Švédska, tým skipovaný Isabelou Wranou. Oba duely si byly v něčem podobné. Odehrály jsme solidně úvody zápasů a donutily jsme soupeřky k několika chybám, ale nedokázali jsme si vytvořit náskok a v podstatě ani výraznější tlak. Měli jsme sice šance na dvojky i trojky, ale znamenalo by to úspěšně zahrát těžké kameny, což se nezdařilo a hlavně protihráčky v těch okamžicích dokázaly zahrát mimořádné kameny a přetlačit vývoj na svou stranu. Korejky nás porazily 6 : 4 a v následujícím utkání šlo přímo o postup. V případě výhry nad Wranou bychom šli do play-off, protože naše DSC patřilo k těm nejlepším. Švédky nás nakonec porazily, ale zápas byl vyrovnaný, obsahoval složité herní situace a byl divácky velmi atraktivní. Do play-off jsme tedy nepostoupili a balíme kufry zpět domů. Večerní čtvrtfinále přineslo překvapivou prohru favoritek – týmu Tirinzoni, které padly s dalšími Švýcarkami (Schwaller). Seminále jsou obsazena výhradně týmy z Koreje a Švýcarska a hrají se zítra od devíti hodin. To už budeme na cestě domů.
foto: proti Korejkám
«»
↑ nahoru
Český ženský národní tým zahajuje novou éru. Na scénu nastupují, po vzoru Švédek a Kanaďanek, hráčky - maminky a nezřídka kdy si sebou na turnaje a šampionáty vozí své ratolesti. Tentokrát nemohla jet maminka Anna, tak za ní na pozici skipky zaskočila maminka Bětka. Její dcera Klaudie spolu s au pair Honzou doplňují letošní výpravu do Bernu. Páteční program obsahoval dva duely. První proti německému celku Messenzehl a druhým soupeřem byl švýcarský tým Blackham. Před zápasy je zde v Bernu několikaminutový trénink, který je omezen na čtyři kameny pro každou hráčku – dva tam a dva zpátky, a je zakončen jedním „last stone draw“ hraným s vybranou rotací. Pro druhého trénujícího to musí být ta opačná, než hrál první tým v pořadí. Obě utkání skončila naší výhrou, při čemž to druhé bylo vývojem složitější a museli jsme v posledním endu, bez výhody, rozehrát situaci tak, abychom udrželi nejméně jeden náš kámen v dobré pozici. Švýcarka Hoffman, která hrála poslední kameny, musela hrát těžký tap back, aby udržela vlastní tým ve hře, ale nebyla úspěšná. Máme tedy zatím dvě výhry a jednu prohru. Zítra nás čekají ještě dva mače – Kim (Korea) a Wrana (Švédsko).
foto: před klubem i s malou Klaudií
«»
↑ nahoru
Už ani nevím pokolikáté jsem v bernské curlingové hale. Cesta sem z Prahy trvá necelých osm hodin autem. Obvykle na konci ledna se tu pořádá dámský curlingový turnaj nejvyšší úrovně. Mezi vítězky minulých ročníků se zapsala velká jména, jako například skipky Colleen Jones, Jennifer Jones, Sylvana Tirinzoni, Alina Patz, Kelly Scott a řada dalších se svými týmy. Po příjezdu nás u dveří vítá usměvavý icemaker Stefan Roetlisberger, zkušený harcovník, který se svým asistentem bezpečně zvládá všechny případné záludnosti na osmi drahách, které se za okamžik zaplní hráčkami devíti zemí. Celý program začíná předturnajovým tréninkem, na kterém zjišťujeme, že všechno báječně funguje. Led je čistý, jezdí rychle a pravidelně točí. Týmy spolu s trenéry - a je tu několik evropských trenérských legend (A. Schwaller, S. Gran, S. Stock, N. Murdoch, a další) si ověřují vlastnosti ledu a kamenů. První zápasy začínají večer v šest. Naším prvním soupeřem je švýcarský tým Jaggi. Známe se již mnoho let. Tým prošel řadou změn a pro letošek spojil své síly se zkušenou Irene Schori. Do posledního endu jdeme o jedna dole bez výhody a poslední draw za hodně otevřený corner guard na extraend nestačí. Výsledek 2 : 4 a zítra dva zápasy na krku. Těšíme se, vždyť proto jsme sem jeli, abychom hráli proti nejlepším evropským a asijským týmům.
Foto: připravených osm drah, srovnané kameny a nachystané hacky
«»
↑ nahoru